Morfologická struktura nosiče oxidu hlinitého

Komerční nosiče oxidu hlinitého jsou dostupné v práškové formě, ale většina je již vytvořena. Oxid hlinitý ve tvaru proužků, kulovitých tvarů a ingotů{2}} se většinou používá jako nosiče katalyzátorů v reaktorech s pevným -ložem a nosiče z mikrokulovitého oxidu hlinitého se většinou používají v reaktorech s fluidním-ložem. Lze z něj také vyrobit speciální-tvarované nosiče potřebné pro specifické katalytické procesy, jako jsou prstencový-tvar, trojlaločný, voštinový, vláknitý (viz aluminové vlákno) atd. Kromě pevných látek se prodává také aluminový sol. Mezi důležité parametry při výběru oxidu hlinitého patří krystalová forma, čistota, specifický povrch, struktura pórů a objemová hustota. Specifický povrch -oxidu hlinitého je velmi nízký (méně než 1 m2/g) a specifický povrch oxidu hlinitého v přechodném stavu je obecně 10~102 m2/g. Většina vytvořených komerčních nosičů oxidu hlinitého jsou porézní materiály a velikost pórů a distribuce mají důležitý dopad na difúzní vlastnosti reaktantů uvnitř částic katalyzátoru během katalytického procesu. Průměr pórů jemných pórů může být menší než 20┱ a průměr pórů hrubých pórů může dosáhnout úrovně mikronů. Struktura pórů se liší podle odrůdy. Oxid hlinitý v celém přechodném stavu obsahuje ve větší či menší míře vodu a na povrchu jsou některé hydroxylové skupiny a obnažené atomy hliníku, což vykazuje vlastnosti B kyseliny a L kyseliny (viz kyselé-základní katalyzátory). Jeho vliv na vlastnosti nosiče oxidu hlinitého má důležitý dopad. Kyselost povrchu souvisí s podmínkami přípravy, zejména ionty nečistot a teplotou tepelného zpracování. Negativní ionty, jako je halogen, zvýší povrchovou kyselost oxidu hlinitého a zvýšená kyselost podpoří katalytickou funkci samotného oxidu hlinitého při krakování uhlovodíků a izomeračních reakcích.