Strukturní charakteristiky zeolitu

Existuje mnoho druhů zeolitů, z nichž bylo objeveno 36. Jejich společným znakem je, že mají policovou-strukturu, což znamená, že v jejich krystalech jsou molekuly spojeny jako police a uprostřed tvoří mnoho dutin. Protože v těchto dutinách je mnoho molekul vody, jedná se o hydratované minerály. Tato voda bude vypouštěna při vysokých teplotách. Například při spalování plamenem se většina zeolitů roztáhne a pění, jako by se vařily. Odtud název zeolit. Různé zeolity mají různé tvary. Například analcim a chabazit jsou obecně axiální krystaly, heulandit a stilbeol mají tvar destičky, mordenit je jehličkovitý{10}}tvar nebo vláknitý atd. Pokud jsou různé zeolity uvnitř čisté, měly by být bezbarvé nebo bílé, ale pokud jsou uvnitř přimíchány další nečistoty, budou mít různé světlé barvy. Zeolit ​​má také skleněný-lesk. Víme, že voda v zeolitu může uniknout, ale nezničí to krystalovou strukturu uvnitř zeolitu. Proto může také znovu absorbovat vodu nebo jiné kapaliny. Proto se to také stalo charakteristickým znakem lidí používajících zeolit. Zeolit ​​můžeme použít k oddělení některých látek vznikajících při rafinaci ropy, k sušení vzduchu, k adsorpci určitých škodlivin, k čištění a sušení alkoholu a tak dále. Zeolitové minerály jsou široce rozšířeny. Je zvláště běžný v sedimentárních horninách vytvořených ze sopečných úlomků a nachází se také v půdě.